Hlavní kategorie: Homepage
26. 12. 2010 |
Důvěra zákazníků? Média vysoce vedou nad sociálními sítěmi
Lidé tráví před obrazovkou „Internetu“ miliardy hodin a prodejci se je tam snaží zastihnout a ovlivnit. Zamysleli jste se někdy nad otázkou důvěry, tedy zda uživatelé nemají k velmi rozdílným typům internetových služeb rovněž velmi rozdílnou důvěru, která se pak přenáší i na vaše inzeráty a jiná marketingová či komerční sdělení?
Průzkum agentury Vision Critical se právě důvěryhodností jednotlivých médií zabýval a zjistil, že zatímco už není velký rozdíl mezi důvěryhodností různých forem tradičního média, sociální sítě jsou na tom podstatně hůře. Zpravodajské služby, ať již zprostředkovávající přítok zpráv přes televizi, rádio, Internet nebo papír, si stojí slušně vysoko – jejich důvěryhodnost je mezi 38-45%, přičemž zajímavé je, že nejvýše se v důvěryhodnosti ocitla právě online média. (Tedy o „oficiální“, institucionální online média, jako jsou zpravodajské weby velkých vydavatelů, rozhlasových nebo televizních stanic).
Online zpravodajství dosáhla celkové důvěryhodnosti 41% (u věkové skupiny 18-34 let dokonce 45%), rádio následuje s 40%, televize s 39%, noviny pak 38%. Rozdíly jsou tedy malinké, zřejmě i v rámci statistické chyby, takže se dá říci, že „konzumenti“ tradičních médií již akceptují, že je celkem jedno, jakou formou k nim informace proudí, podstatný je pro ně zdroj (konkrétní vydavatel či konkrétní titul).
Pak ale následuje propad: internetové sociální sítě mají důvěryhodnost pouze 16% (s věkem prudce klesá – u mladých to je 22%, u seniorů jen 11%), a další internetové komunitní zdroje, jako jsou diskusní fóra, blogy či chatroomy už pouze 13% (opět věkový pokles, 19% u mladých a 6% u seniorů).
Tradiční média jsou důvěryhodná, navzdory "anonymitě"
Tato čísla jsou, domníváme se, překvapivá. Institucionální online média jsou přece „anonymní“, autory ani jejich motivy neznáte; v sociálních sítích pak naopak komunikujete s obvykle s lidmi, které osobně znáte (Facebook). Diskusní fóra, který bývají anonymní, jsou naopak vnímána jako zdroj velmi cenných a nezávislých informací, byť samozřejmě je nutné se jimi „prokousat“, informace vyhledávat. Právě tak i blogy mají u veřejnosti slušný kredit nezávislosti, nezkorumpovanosti.
Tento rozpor lze možná vysvětlit tím, že otázka na důvěru či nedůvěru byla vztahována obecně k médiu, nikoli ke konkrétním osobám. Tedy – nedůvěřujeme Facebooku jako takovému (viz aféry s nedostatečnou ochranou soukromí, falešné skupiny atd.), nicméně důvěřujeme svým známým na Facebooku; nedůvěřujeme (obecně) blogům či diskuskám, ale důvěřujeme konkrétním bloggerům či konkrétním, věrohodným diskutujícím.
To dává obchodníkům a marketingovým pracovníkům rovněž návod, jak s novými médii pracovat: je nutné působit přes osvědčené osoby, které mají vysoký kredit důvěryhodnosti a které v sociálních médiích působí (např. vlivní blogeři), a nikoli jen se snažit proniknout přes médium samotné (např. porůznu vkládanými reklamami).
Související články
