Dle výzkumu AdWeeku prováděného totožným dotazováním v roce 2009 a 2011 se zvýšil počet lidí, kteří nejsou ochotni za obsah platit „vůbec nic“, a snížil se počet zákazníků, kteří jsou ochotni platit jen velmi málo.

Placený obsah akceptuje jen nepatrná menšina

Zatímco před dvěma lety nebylo za obsah ochotno platit „vůbec nic“ 77% respondentů, letos to bylo 80%, a zatímco částku 1-10 dolarů měsíčně (tj. 17-170 Kč měsíčně!) je ochotno platit dnes 14% respondentů, před dvěma lety 19%. Procento těch, kteří jsou ochotni platit 11-20 dolarů zůstalo stejné (4%), a procento těch, kteří jsou ochotni platit ještě více, sice vzrostlo, ale jen z 1% na 2%.

Dá se říci, že se propast ještě o kousek rozevřela: jen nepatrná menšina, která rozhodně není schopna mass-mediální producenty uživit, se zvýšila, zatímco převládající většina, která není ochotná platit vůbec nic stoupla, a bohužel i počet těch, kteří jsou ochotni platit aspoň něco, klesl o čtvrtinu.

Placený obsah pro populační „elitu“

Slaboučkou útěchou pro vydavatele je, že ti, kteří jsou ochotni za obsah na Internetu platit, patří k populační „elitě“: mladí až střední věk, vzdělaní a ve vyšších příjmových skupinách.

Oslovitelná cílová skupina tedy je relativně lukrativní (ale současně inteligentní, vybíravá a proti reklamě spíše imunní), ale v žádném případě není schopna vydavatele kompletně uživit, protože je příliš malá – navíc i od ochoty (dotaz byl „willing to pay“) k skutečnému placení je ještě dlouhá cesta.

Domnívám se, že názor nejsem ochoten platit je spíše určitou transformací myšlenky nebudu platit, protože nemusím. Množství zpráv, komentářů i dalšího obsahu, který je na Internetu zdarma, je více než dostatečný pro naprostou většinu příjemců – zbývá pak jen to jedno či dvě procenta, kterým to nestačí, kteří žádají nikoli kvantitu, ale kvalitu, a jsou ochotni za ni dát jakousi nevelkou částku.